Originální inscenaci uvedlo premiérově pražské Divadlo Na zábradlí. Diváci byli překvapeni, když jim celé dvě hodiny byla servírována tradiční hospodská atmosféra. Je libo divadelní směs cigaretového kouře, nealkoholického piva, zpěvu a možná i něco víc?
Osm herců je připraveno u stolu. Naservírováno mají vskutku bohatě – krabičky cigaret, červené víno, pivo … Když divák vejde před začátkem představení do hlediště, říká si, co se to tam děje? „To už to začalo? Nebo se zkouší?“ říkají s podivem nad přítomnými herci, kteří se občerstvují lahodnými hospodskými nápoji. Nato se zhasne a celá ta atmosféra ještě více zhoustne, začínají se ozývat herecké monology, dialogy… běsnění, zpěv, hádky.
Sedm mužů a tři ženy
Převaha mužů je více než znatelná. Snad i tak se charakterizuje tradiční místo setkávání, kterým putyka rozhodně je. Liška, Čtvrtníček, Chmela, Lupták, Noha, Ornest a Mejzlík se svou chotí – tedy divadelní manželkou Marií Spurnou. Ta je jen jednou ze tří žen, které se na jevišti objeví. Další z nich, která má výraznou roli, je Kristina Maděričová coby svérázná servírka. Známá herečka Divadla Na zábradlí okouzlí přítomné svým talentem hry na klavír, kdy svými velmi líbivými, melodickými tóny doprovází zpěv štamgasty Igora Chmely. Toho přijde vyzvednout žena Natálie Řehořová, pro kterou byly vzlyky a neúspěšné vyzvednutí milovaného v hospodě jediným výstupem.
Zpěv, hysterie, hra na Adama…
Inscenace Rolanda Schimmelpfenniga, označovaná jako dionýská slavnost 21. století bez katarze, nepřináší téměř žádný děj. Dvouhodinová podívaná nabízí pohled na životy mnohých z nás. Jak dopadneme, necháme-li se odnést nevyzpytatelnými nápoji? Začneme brečet, hystericky se projevovat a zpívat, i když jinak bychom si to před svými známými nedovolili? Nebo si začneme hrát na koně a následně se svlékat? Ano, i „hru na Adama“ Ambrózie přináší. Mladý herec Ivan Lupták ukazuje, jak může člověk, holdující alkoholu, dojít daleko. Nahý se ocitá pod stolem, který dominuje celé otáčivé scéně. Díky ní mají diváci přehled o veškerém osazenstvu. Stůl i židle se otáčejí a s nimi i pohledy na účinkující, jimž hledíme upřeně do tváře a pozorujeme, co s nimi hospodská atmosféra dělá. To pozorujeme lépe i pro velké zrcadlo, které je umístěno tak, aby bylo na všechny dobře vidět. Díky páru Mejzlík-Spurná nás čekají také manželské hádky - zcela zbytečné, jak už to tak bývá. Výměna názorů kvůli manželčině ztrátě zapalovače a nato pouzdra na brýle. Divák se směje.
Netradiční pojetí inscenací známé scény v centru Prahy jsou už stálému divadelnímu hostu známy. Myslím však, že hospodu na jevišti čekal jen málokdo. Pro někoho zbytečná hra o ničem, pro jiného zas příjemný oddych za doprovodu vtipů z putyky. Každopádně se hra nenápadně vrývá do duše každého z nás. Říká nám, možná i upozorňuje, co všechno se může stát, necháme-li se unést Ambrózií, tedy lahodným mokem. Je to tedy varování? Připomenutí? Nebo něco úplně jiného? Se skleničkou dobrého vína v míře uměřené zamiřme na Zábradlí a vychutnejme si ojedinělou atmosféru, kterou představení přináší.
Text: Michaela Rochovanská
Foto: Nazabradli.cz