Na Jezerce mají o humor vždy postaráno. A to i o ten černý. Linii vynikajících vtipných inscenací tvoří také černá komedie Paní plukovníková, ve které exceluje přední česká herečka Jiřina Bohdalová.
Když na jeviště, proměněném v útulný obývací pokoj, „vtrhne“ energická Věra Bergerová v černém smutečním oděvu, málokterý divák by tušil, že za malou chvíli bude lapen do sítě plné nečekaného humoru. Paní plukovníková přiběhne s urnou svého nedávno zesnulého manžela a přemýšlí, kam s ní. Nabízí se několik míst. Co třeba na sedačku, kde tak rád sedával sám její muž, pan plukovník? Její věrná pomocnice v domácnosti, dříve vychovatelka jejích dětí, nevěřícně kroutí hlavou. Jenže co když chce osamocená žena mít manžela stále nablízku? Zvolí tedy, že ho umístí na stěnu, aby ho měla, jak se říká, pod dohledem.
Po komickém začátku a uvedení hlavní postavy Věry, dokonale ztvárnění jednou z našich nejlepších hereček Jiřinou Bohdalovou, jež dává do své postavy neuvěřitelné množství energie, přichází hrdinčiny děti, včetně bývalé snachy. Ti nevěřícně zírají, jak paní plukovníkovou smrt manžela zasáhla. Zbláznila se? Dokonce si s onou urnou povídá. Rozhodnou se, že se jí „zbaví“ a udělají z ní blázna, aby jim připadlo dědictví po panu plukovníkovi. Po tom však nejvíc touží její bývalá snacha, kterou s veškerou grácií zahrála Valérie Zawadská, její mimika ženy, která se nezastaví před ničím, aby dosáhla svého, diváky přesvědčí o svém hereckém umu. Mnozí ji totiž znají spíše z televizní obrazovky coby herečku a především pak dabérku.
Nevěra za nevěru?
Jednou z nejlepších scének komedie skandinávského dramatika Bengta Ahlforse je, když Věra objeví manželův deník, ve kterém píše o milostném vztahu s jakousi „neznámou“ ženou. Nastává tak vtipný monolog (nebo spíš dialog?) mezi představitelkou a urnou. Postarší dáma je překvapena, že měl její muž milenku. Vytáhne tedy na něj eso z rukávu, a sice že byla i ona nevěrná jemu. Onen muž se jmenoval Viggo. To ale postarší madam netuší, že je Viggo právě na cestě do jejího příbytku. Věřina bývalého milence bravurně ztvárnil vynikající Alois Švehlík, který v druhé půlce plné situačních nedorozumění podává přítomným skvělé hlášky. Stejně tak i Veronika Jeníková, jež svým milým a příjemným vystupováním ztvárňuje mnohokrát rozvedenou dceru Anniku.
Inscenace plná černého humoru, ale také životního optimismu a lásky, která kvete v každém věku, v režii Vladimíra Strniska zvýrazňuje melodická hudba Ladislava Greinera, jež mile doplňuje zajímavý příběh o svérázné vdově plné života. „Krásná hra se silným příběhem na hraně komična a životní tragédie. Žánr, typický pro Divadlo Na Jezerce. A typický pro Jiřinu Bohdalovou. Odzbrojujícím způsobem zahraje obrovské neštěstí, aby vás vzápětí dokonale rozesmála. Zaskočí vás autentičností projevu a silou sdělení myšlenky. Prostředky, které používá, jsou přitom svým způsobem jednoduché a neokázalé. Ale zkuste to udělat taky…” vyjádřil se k vydařené hře ředitel divadla Jan Hrušínský.
S kým byl pan plukovník své ženě nevěrný a jak dopadla Věra vůbec? Dostaly ji děti tam, kam chtěly a „zmocnily“ se tak vysněného dědictví? Odpovědi na tyto otázky a především příjemně strávený večer plný nezaměnitelného humoru vám zajistí pražské Divadlo Na Jezerce.
Text: Michaela Rochovanská
Foto: Divadlonajezerce.cz