Pražská scéna, která si zakládá na uvádění inscenací v české premiéře, přichází na konci sezony s něčím vskutku zajímavým. Umělecký šéf David Czesany se rozhodl ukončit tematické období Koho nebe přijme? představením o třetím protikomunistickém odboji.
Umělecký šéf a režisér v jedné osobě David Czesany své umělecké kralování v Divadle Na zábradlí vložil do specifické tematiky titulů, které se různou optikou zabývají spásou či nadějí ve smysl lidských činů a nebem jako metaforickou bránou morálního smyslu lidské existence. Onu sezonu započal výbornou inscenací Nebe nepřijímá, kterou můžeme zařadit ke komediálnějším titulům. Úplným žánrovým opakem je pak nejnovější divadelní dílko, které se poprvé divákům představilo 20. května 2011. Jedná se o vážnou hru z pera Miroslava Bambuška, jenž pro divadelní scénu napsal drama z nedávné a zároveň kruté historie našeho národa.
Inscenace pojednává o třetím odboji proti komunistické totalitě ve vlastní zemi. Odboj je namířen proti KSČ, která chtěla mocensky ovládnout českou a slovenskou společnost a nebála se pro to využít drsné metody podobné těm bolševickým a nacistickým.
Děj, odehrávající se v 50. letech dvacátého století v tehdejším Československu, přináší příběhy několika lidí, kterým nedemokratická a až nemorální drsná vláda zcela změnila život. Jedni se jí nechali zcela vyprovokovat a jejím svodům podlehli tak, že do strany i přes odpor vstoupili, druzí, již měli natolik silnou osobnost a nechtěli mít nic s komunistickým režimem společného, na to doplatili – někdy dokonce až životem. Právě mezi odvážlivci je Radek, kterého krutý osud připravili nacisté o matku. Mladík se tak přidává na stranu odbojářů, aby mohl bojovat za spravedlnost.
Komunistická vláda se stává osudnou i kněžím
V nové inscenaci, jež dokonale zapůsobí na city každého přítomného diváka, exceluje Ladislav Hampl v hlavní roli mladého odbojáře. Jeho Radek, s nímž si osud nikdy nehrál, vyniká svou odvážnou povahou a získává si tak sympatie návštěvníka. Pravý opak – tedy zlo v podobě komunismu jako takovém - má být symbolizován Madalenou Sidonovou, jejíž ztvárnění XY, přesvědčuje o tom, jak je ideologická doba perfektní. Představuje se jako věrná soudružka, držící s temnými časy našeho národa, a také jako přesvědčená pionýrka. Výborně se své role zhostil taktéž Leoš Noha, jehož farář je neprávem obviněn a čeká na jeden z krutých trestů. Je, stejně jako další oběti doby, rukojmím Majora ztvárněného Petrem Čtvrtníčkem. Ten dává své nekompromisní a drsné roli určité zabarvení, z něhož čiší krutá Majorova povaha.
Dobu a s ní spojenou ponurou atmosféru představují kostýmy z dílny Zuzany Krejzkové. Stejně tak zajímavé pojatá scéna Tomáše Bambuška, která v jednu chvíli evokuje vesnické prostředí, jindy zas klášter, a někdy i vězení.
Nová inscenace Divadla Na zábradlí se dostane pod kůži nejednomu činohernímu příznivci. Troufám si tvrdit, že díky pečlivě vybranému tématu, které nenechá nikoho chladným, skvělým ztvárněním nelehké doby a také pro výborné výkony hereckých představitelů tak zajisté zanechá výraznou stopu v českém divadelnictví.
Text: Michaela Rochovanská
Foto: Divadlo Na zábradlí